ROSTOUCÍ ZÁJEM O STRAKATÉ KONĚ MĚ TĚŠÍ

S Annou Reinbergerovou jsme si u ní v Želkovicích povídali o chovu strakatých teplokrevníků do sportu, o tom, že je důležité dát předost kvalitě před barvou a že naprosto zásadní pro zdraví koně v dospělosti je správný odchov.

Představte nám na úvod váš areál. Jak dlouho tu vlastně už působíte?

Náš areál se nachází v Želkovicích u Berouna. Pozor ještě jedny Želkovice jsou u Loun a pravidelně návštěvníci končí asi o 100 km severněji. Naše rodina areál zakoupila v roce 2017 a od té doby jsou Želkovice naším domovem. K dispozici je zde dvacet vnitřních boxů a třináct venkovních, včetně pěti velmi vzdušných nových boxů pro dušné koně. Pro trénink koní je určena hala 20 x 40 m, jízdárna 30 x 60 m a lonžovací kruh. Koně mají k dispozici asi 40 hektarů pastvin a na dalších 30 hektarech děláme seno. V okolí jsou moc krásné terény na vyjížďky.

Areál je to velký, spousta koní nejen chovných, ale i na výcvik, do toho malá dcera. Jak se vám daří to všechno skloubit?

Někdy je to trochu náročnější, ale pomáhá mi přítel a v okamžiku, kdy fungují zaměstnanci, tak se leccos stihnout dá. 

Máte na letošní rok také nějaké plány sportovní?

Tak v zimě je vždy hromada sportovních plánů. Rozhodně by měli vyjet jak skokoví, tak drezurní koně. Do výcviku dorazil zpět paradrezurní valach Quaestor, který loni vyhrál MČR se svojí majitelkou Danou Killianovou v kategorii nezařazených. Něco by mělo být do soutěží mladých koní a pořád ještě plánuji, že si trochu zazávodím s Bernsteinem. Ale jsem si vědoma reality: „Chceš-li pobavit Boha, seznam ho se svými plány.„

Jak jste vlastně přišla na nápad chovat strakaté sportovní koně?

To celé vzniklo v podstatě náhodou. Máme chatu na Vyžlovce a tam byla malá hospoda jménem Pinto a majitel Michal Hejda (mimo jiné otec našeho hokejisty Jana Hejdy) se zhlédl ve westernech a chtěl strakaté westernové koně. Jenže tehdy u nás americká plemena ještě nebyla a tak zakoupil strakaté bratry Westa a Welse po Taarlon. A Westa jsme od něj odkoupili a já na něm dosáhla výkonnosti S v drezuře a L v parkuru. O něco později přibyla německá klisna Corona, která je matkou mého plemeníka Bernsteina.

Jaký je váš chovatelský cíl a daří se vám ho naplnit?

Cíl je relativně jasný a to jsou co nejkvalitnější strakatí koně do vysokého sportu jak v parkuru tak drezuře. Cesta je to ovšem velmi trnitá. Myslím, že základní dva plemenníky jsem dokázala dostat do dosti vysokého sportu. Bernstein (Beethowen x Eurolines) má výkonnost 140 cm v parkuru a T v drezuře. Ukázal se jako výborný zušlechťovatel a hříbatům předává dobré skokové schopnosti, skvělé zdraví a výborný charakter a jezditelnost. A samozřejmě bonusem může být strakatá barva. Druhý hřebec Special Coloured (ZoSpecial x Weyden) dosáhl výkonnosti TT v drezuře a snad ještě letos nějaké závody zdoláme. Nicméně v chovu se moc neosvědčil, a proto jsem ho jako plemeníka vyřadila, i když občas se na něj majitelé klisen ptají. Ale mým cílem je kvalitní chov a rozhodně nechci v tak malé kotlince jako je Česká republika nabízet ne zcela ideálního hřebce. Nebudu propagovat barvu na úkor kvality, jako to dělají někteří jiní.

Jaký je „recept“ na strakatého koně? Jaké jsou genetické předpoklady pro to, aby se narodilo strakaté hříbě?

Receptů na strakaté hříbě je několik. Základním faktorem je, že barva strakoš se nepřenáší přes generaci, tudíž aspoň jeden z rodičů musí být strakatý. Není možné aby strakatý gen například tobiano nesla babička, její potomek byl jednobarevný a vnuk byl z ničeho nic strakatý. Pokud k něčemu takovému dojde jsou dvě možnosti. Nevyjde test genetiky otce a nebo jeden z rodičů byl skrytý tobiano, kdy měl na sobě tak málo bílé barvy, že se myslelo, že je jednobarevný.

Budeme se nyní bavit hlavně o barvě tobiano, protože sportovní teplokrevníci obvykle nesou pouze tento typ zbarvení.  A tobiano může být heterozygotní nebo homozygotní. Heterozygotní přenáší barvu pouze na 50%, zatímco homozygotní 100% zaručuje strakaté hříbě. Je samozřejmě výhodné mít homozygotní klisnu nebo hřebce, ale obvykle je to ústupek kvalitě. Zvláště u hřebců jsem zatím v Evropě nezaznamenala nějakého s opravdu vysokou skokovou nebo drezurní výkonností. Proto v mém stádě klisen najdeme i chovné klisny jednobarevné a také neváhám na heterozygotní strakaté klisny pustit jednobarevné hřebce. Barva je tedy otázkou štěstěny, ale stále držím kvalitu nebo jí zvyšuju. 

Kolik klisen a hříbat aktuálně máte?

Aktuálně máme asi přibližně 12 chovných klisen, kdy se obvykle narodí 7 – 9 hříbat. Některé klisny mají pauzu nebo nezabřeznou. Nejstarší Welt – Clara (Weltmeyer x Donnerhall) byla loni ve 22 letech z chovu vyřazena. Pro rok 2023 máme všechny klisny připuštěné s šancí na strakaté hříbě, ale jaká bude úspěšnost se teprve ukáže. A ročník 2021 byl enormně zdařilý – narodily se čtyři strakaté kobylky s výbornými původy a měly by to být zakladatelky dalšího co nejkvalitnějšího chovu. Ale nejprve je čeká určitá sportovní testace. 

Ve stáji aktuálně není asi ani jeden kůň, všichni jsou na výbězích nebo na rozlehlých pastvinách. To je velmi hezký pohled. Zejména pro chov a odchov mladých koní je dostatek prostoru zásadní…

Ano, to je bez debat. Pro zdravý vývoj hříbat a mladých koní je tady ideální prostředí – rozlehlé kopcovité pastviny, kde jsou u nás koně cca od roka non-stop. Odstávčata chodí první zimu na noc domů, dostanou příkrm a samozřejmě každodenním voděním si zvyknou na základní manipulaci. Na jaře se potom stádečko hříbat rozdělí na hřebečky a kobylky a postupně jsou zařazeni do toho „svého“ stáda. Od roku a půl jsou již mladí koně na pastvinách i přes zimu. Myslím, že tak dokážu odchovat zdravé a odolné jedince. Ale samozřejmě nejsme striktní za každou cenu, a když má některý mladý kůň zdravotní problémy jde na box. Ale mezi mé zásady patří, že kůň má být ve výběhu jak jen to jde a tudíž většinu dne tam tráví nejen naši plemenní hřebci, ale i většina sportovních koní, včetně těch co chodí i vysoký sport. A také většina mladých koní, kteří byli odchováni u nás, má zcela čisté rentgeny. 

Některá hříbátka jsou opravdu povedená, máte naději, že vám mezi nimi roste nový plemeník?

Dokázat odchovat plemeníka, je velmi obtížný úkol. A podmínky jsou stále těžší. Pokud vše letos dobře proběhne, mohl by se na předvýběru CS ukázat černobílý hřebec Warrior Bernstein (Bernstein x Jumbo Jet). Velmi zajímavý je letos dvouletý Brilliant Bernstein (Bernstein x Berlin x Libero H), který výborně skáče. A v loňském ročníku hříbat je Napoleon Bernstein (Bernstein x Nekton x Caretino) a hlavně můj tajný favorit černobílý drezurní hřebeček Farbenprinz (Lord Europe x Fursten Look). Ale jestli některý z nich uspěje a projde složitým sítem zkoušek na plemeníka, to je otázkou. A ještě jsem napjatá jako kšandy jaké hříbátko bude ze spojení Morricone x Totilas, kdy maminka je jediná černobílá klisna po Totilas na světě. Ale možné je cokoli, včetně rezavého hřebečka 🙂 

Vnímáte, že by byl o strakaté teplokrevníky v ČR zájem? Nebo že je zájem vyšší než dříve?

Rozhodně je zájem mnohem větší než dříve. V dobách, kdy jsem měla Westa, byli strakatí teplokrevníci ve sportu asi 2. Dnes je potkáváme na kolbištích daleko častěji a také díky mému hřebci Special Coloured si na ně pomalu zvykli i drezurní rozhodčí. Cítím určité zadostiučinění, když místo pošklebků se mě drezurní rozhodčí zeptá: „Aničko, jak to, že nemáš strakatého koně?“

O koně z našeho chovu je velký zájem, obvykle se mladí koně prodají dříve než se dostanou do inzerce. Vloni jsme prodali i jednoho homozygotního hřebce po Bernstein do Mexika, a i většina dalších mladých koní našla nové majitele. Ale každý rok jsou v nabídce nějaká hříbátka a mladí koně. Přeci jen si nemůžeme vše nechat. 

Jaká je situace s chovem strakatých sporťáků ve světě?

Ve světě se popularita barevných koní zvyšuje a s ní i kvalita chovaných jedinců. Už je jich několik na nejvyšší skokové výkonnosti 160 cm v parkuru a občas se nějací objeví i v drezuře. Ale těch není zas tolik.